Rozhovor: Martin Brindza – zlatník

K rozhovoru jsme si pozvali zlatníka Martina Brindzu. Povídali jsme si o tom, jak je na tom dnešní výchova zlatníků ve škole, jaké šperky nejraději vyrábí, kdo je jeho vzor, jak ho ovlivnil COVID a zda šperky podléhají módním trendům.

Martine, mohl by si se čtenářům představit?

Výuční list, v oboru zlatník a klenotník, jsem získal v roce 1997. Vlastní autorskou cestu jsem začal hledat v roce 2013. Pronajal jsem si prostory na dílnu a po nocích tvořil, hledal dodavatele a učil se podnikat. Vytvořil jsem kolekci, založil značku a šel s ní na trh. Jelikož se moje kolekce líbila a rozrostla o další produkty, časem jsem se rozloučil se stálým zaměstnáním. Chtěl jsem vybudovat něco svého a měl jsem na to ideální podmínky. Dnes se už prezentuji jenom pod svojí značkou Martin Brindza – zlatník.   

Jsi tedy vystudovaný zlatník. Co ti škola dala, bylo toho hodně nebo málo?

To, že jsem se vyučil na zlatníka, je pro běžné lidi možná trochu

surrealistické. Když jsem se začal veřejně prezentovat a vystavovat, začaly taky dotazy typu: „A co jste dělal před tím, než jste začal vyrábět šperky?“. Popravdě, před zlatničinou jsem chodil na základní školu.
Osnovy ve školách jsou i v dnešní době spíše zastaralé a nepřipraví žáka na realitu zaměstnance. To nakonec ani nejde, protože určitá řemeslná zručnost a rutina určitých úkonů se dá získat jenom opakováním stejného úkonu na spoustě šperků. Bez toho, aby byl zlatník šikovný – tedy rychlý a taky všestranný – nemá šanci se řemeslem uživit. Začátky jsou pro zlatníka tvrdé, a to i po finanční stránce. Proto to hodně žáků po škole v krátkém čase vzdá. Já jsem měl výhodu v tom, že jsem měl praktickou část studií v již zavedené zlatnické dílně. Už v šestnácti letech jsem mohl tvořit šperky určené k prodeji, za co jsem dostával motivující kapesné.
 

Jak by si začínajícím šperkařům doporučoval získat praxi?

Hledat uplatnění musí učeň již během studii. Doporučuji najít si jakoukoliv praxi v dílně, klidně i během prázdnin, tak jsem to měl já. Praxe společně se samostudiem může dát začátečníkovy potřebnou kredibilitu. Máš-li představivost a baví tě počítače, nauč se program na 3D modelování. Práce s modelovacím voskem je taky jenom o opakování a zkoušení nových tvarů a technik. Správný zlatník se nakonec učí celý život…

Nový zaměstnanec se ověřuje u předchozích zaměstnavatelů, anebo od profesora na praxi. Ztráta důvěry může tudíž znamenat i úplný konec zaměstnání se v oboru.

Jaké jsou tvoje oblíbené techniky výroby?

Nejvíc používám techniku ztraceného vosku. Zlato k tomuto procesu ale samozřejmě potřebuji taky! 

Jaké šperky nejraděj vyrábíš?

Nejraději vytvářím šperky pro ti zákazníky, kteří cítí nadšení pro příležitost. Není tak důležité, o jaký šperk jde. Těší mne, že někdo bude mnou vyrobený šperk nosit možná po celý život. V poslední době se v mém okruhu narodilo hodně holčiček, z čehož mám nesmírnou radost. A vytvořit první osobní šperk pro tak nádhernou bytost je prostě skvělé. Mám radost, že mnou vytvořeny dětské náušnice už bude navždy jejich první šperk, no není to nádherné?

Jaké jsou tvoje profesní vzory?

V první řade je to můj bývalý kolega, mentor a všeumělec David G. Hrubec. Veronika Zárubová je bezesporu nejlepší zlatnice, kterou znám. Ze zahraničí je to Edward Spencer z Bostonu, majitel obchodu se šperkem a uměním „Skylight jewellers“.

Je těžké se v dnešní době uživit výrobou a prodejem šperků?  Ovlivnila tvoji práci pandemie?

Uživit se šperkem je asi stejné, jako u jiných rukodělných profesí. Živí mě, dělám ní radost zákazníkům už hodně let a v tvorbě hodlám pokračovat. Bohužel, povídáme si spolu zrovna v době, která není příjemná pro nikoho z nás. Já si pamatuji velkou recesi před deseti lety, a to můj obor to nakonec zvládnul. Jsem zdravý, a pokud budu nadále, všechno ostatní překonám taky. Aktuální světová situace mně ale rozhodně finančně ovlivnila. Extrémní nárůst ceny zlata, to je opravdu memento, které budeme snášet společně se zákazníky asi ještě dlouho. Část tvorby každého zlatníka tvoří svatební šperk, to asi nemusím dál rozvádět. Naštěstí je tady ještě spousta příležitostí, kdy stojí za to udělat někomu radost šperkem.
 

Moji práci ve smyslu tvorby toto období ovlivnilo taky. Vytvořil jsem si několik šperků na téma rouška, jako mé soukromé memento doby. V minulosti jsem již vytvořil kolekci na podobné, trochu dystopické téma. Ta kolekce mne dostala do druhého kola na vysokou školu, takže jsem s ní vlastně tak úplně nepochodil.  Odložil jsem tedy opakovaně její pokračování a dále se věnuji aktuální tvorbě a práci.
 

Jak se vyvíjí vkus lidí v oblasti klenotů? Jaký je současný trend?

Vkus se v Čechách vyvíjí pomalu, ale na dané možnosti dobře. V designu převládá spíše strohý minimalismus a florální naivismus. Já ho beru jako zákazníkovu vstupní bránu ke druhé části. Ten tvoří již výraznější rukodělné šperky, adepty na rodinné klenoty. Ve zlatnictví nejsou trendy tak rychlé, jako ve fashion. Fungují jako společenský doplněk a tam na ročním období zas tolik nezáleží. Změna trendu ve smýšlení zákazníků trvá spíše několik let než jednu sezonu. Kvalitní šperk definuje taky jeho nadčasovost. Když mám být aktuální, určitý progres v Čechách sleduji v různorodosti materiálů a návrat k barevnému kovu, z čehož mám velkou radost. Progres je taky konečně v dotazech o starostlivost a pečování, co bylo dlouho ignorováno a šperk se bral jako nezničitelný. V zahraničí se v detailech navrací technika intarzie smaltu. Růžové zlato, barevné kameny, které procházejí všemi odstíny. Taky fantazijní výbrusy kamenů, to všechno jde nahoru. Progresivní zlatnické domy používají mimo klasických drahých kovů třeba i titán a hliník. Ty se dají povrchově upravit do celé palety barev, které podtrhují záplavu barevných kamenů. Spojení 3D modelace a klasické ruční práce dokáže vytvořit šperk, o kterém se zlatníkům možná jen zdálo a snili o něm leda na papíře.

Co je pro tvůj tvůrčí proces motorem, hnací silou? Kde čerpáš nápady a inspiraci?

Nedá se říct, že bych vyráběl jenom moje tvůrčí a autorské věci. Já funguji taky jako zakázkový zlatník. Dokazuji, že vytvořit jde (téměř) všechno. Pokud má zákazník představu, impuls nebo fragment toho co by chtěl, navrhnu mu, jak bych si daný šperk přestavoval. Pokud najdeme konsenzus, domluvíme se na zakázce a termínu odevzdání. Moje hnací síla je pak dostát časové domluvy a zároveň vytvořit něco hezkého a kvalitního, na co mu můžu dát doživotní záruku. Inspiraci v mé osobní tvorbě čerpám z architektury, urbanismu a produktového designu. Ve velkém městě žiju celý život, obklopuje mně neustále, když spím i když tvořím. Používám buď jeho fragmenty, anebo celé aglomerace. Vycházím z fotografií, náčrtů, 3D modelů různých návrhářů a architektů. Hnací silou v osobní tvorbě je vnitřní pohoda. Něco z toho nespočtú návrhů mne zaujme, dám si to do spojitosti se šperkem a pak u mne nastane jistá fascinace. Tvořím často po nocích, už ten šperk chci konečně vidět hotový. Jako zvukovou kulisu si pouštím oblíbenou hudbu nebo filmy, které již znám nazpaměť. Dám si sklenku vína a snažím se tu představu vymodelovat. Ráno se na to moje noční tvoření podívám, použiju nebo zahodím, a jedu dál.

Co bereš jako svůj zatím největší úspěch?

Osamostatnění se. Nemyslím jenom to profesní ale taky vytvoření si vlastního domova, svůj životní styl. Nejen to, že si večer mám kam lehnout, ale že si ráno jdu kupříkladu zaběhat a následně jít tvořit, pracovat, anebo taky dělat něco úplně jiného.

Jak dlouho ti trvá výroba prstýnku?

Může trvat dvě hodiny, dva týdny, i více. Záleží na designu a použité technologii. Kupříkladu licí proces, znán jako ztracený vosk, zabere patnáct i dvacet hodin. Před tím ale musím vypracovat model. Následně šperk opracovat, zasadit kameny, opuncovat a tak dále. Budu ještě konkrétnější. Moji zákazníci mají možnost určité spolupráce na výrobě svého šperku v mé dílně. Ta jim v průměru zabere čtyři hodiny. To už máme hotové kupříkladu dva snubní prsteny, ale zdaleka nejsou dokončené na odevzdání. Pro laika je tato práce často překvapivě vyčerpávající, ale zvládají to taky dámy. V mé zlatnické dílně vytvářím šperky obvykle do dvou týdnů od objednání. V případě nedostatku času je ale samozřejmě možné domluvit si taky kratší čas vyhotovení.  

Jak se dostáváš k zákazníkům – jezdíš na veletrhy, máš webové či facebookové stránky?

Zákazníci se spíše dostávají ke mně. Ano, veletrhy je možnost, kde na sebe poprvé narazíme osobně. A taky přes tu nejlepší reklamu, tedy na doporučení. Prezentuji se téměř výhradně na svatebních veletrzích, taky kvůli nedostatku jiných možností v Čechách. Příprava na ně mi ale zabere hodně času, ale když už to vypukne, tak si to snažím užívat. Díky nim jsem se jenom letos prezentoval ve čtyřech městech a dvou zemích. Potkávám se na nich taky ze svými kolegy a tvoříme za ty léta něco, čemu já rád říkám svatební cirkus. Nedílnou součástí je taky již zmíněný marketing, takže ano taky sociální sítě. Přiznám se, že raději šperky vytvářím, než abych je prezentoval online.

Co plánujete za novinky?

Nová webová stránka je již v určitém stádiu spuštěna. Tu jsem plánoval a aktualizuji. pravidelně. Bude obsahovat daleko více textu a ukázky z tvorby na zakázku. Nové fotografie stávajících a taky zatím nezveřejněných šperků. Nové snubní a zásnubní prsteny plánuji zveřejnit taky. Novinkou budou doplňky jako dětské náušnice a dárkové šperky k různým významným dnům. To všechno my zabere ještě hodně času, a hotové to možná nebude nikdy. Jak jsem říkal, šperky neberu jenom jako trendovou záležitost. Je to neustálá tvorba a učení se po celý život.